Vyčkejte až se stránka celá načte,
pak to teprve hópne na hledanou písničku !!!
14. 11. 1998 (Vodrhovačka)
Tak si po volbách jedu
sto deset přes Brno,
myslím se dnes ožeru,
volby jsou na hovno.
Pak kilometr pouhý
za ňákou benzínkou
vrhl jsem pohled dlouhý
na ručičku s kontrolkou.
Kontrolka žlutě svítí,
ručička k nule padá,
kanistr plný tak míti,
teď je každá rada drahá.
Něco našeptává mi,
že do Kašnic dojedu,
u pumpy před Kašnicemi
benzín si naberu.
Vskutku jsem se tam dostal,
u Kašnic pumpa stojí,
ale pumpař to posral,
-zavřel-asi se bojí.
Kontrolka žlutě svítí,
ručička k nule padá,
kanistr plný tak míti,
teď je každá rada drahá.
Tak jedu pomalu dál,
z kopců vypínám motor,
nerad bych v poli stál,
že jsem si, vůl,nedal pozor.
Pak motor trošku ztichnul,
místo tahu začal brzdit,
výstražný blinkry jsem zapnul,
v poli stojím, můžu tlačit.
Kontrolka žlutě svítí,
ručička k nule padá,
kanistr plný tak míti,
teď je každá rada drahá.
Vytasím hbitě flašku-
-litr půl od Dobrý vody
a po půl hodině běhu
přiběh´ jsem do hospody.
Každého jsem se ptal,
zda by mě prodal benzín,
každý se jen blbě smál,
co dělat už vážně nevím.
Dal jsem si aspoň vodku,
procházím Terezín,
u kostela na Škodovku
nehlídanou narazím.
Rukáv jsem si vyhrnul
a hmatám u motoru,
za drát jsem silně trhnul -
- jsem u karburátoru.
Za hadici jsem tahal,
čímž jsem ji uvolnil,
no a potom jsem pumpoval,
až jsem láhev naplnil.
Do hospody zašel jsem,
s flaškou pochlubit se chlapům,
hospodský mě poslal ven,
že smrdím jak Mausoleum.
Další vodku jsem si dal
a zapálil si Marlborku,
vesele jsem si zpíval
a kráčel ke svému autu.
Benzín jsem do něj lupnul,
zuřivě startérem točím,
motor ani neblafnul,
tak auto z příkopu tlačím.
Když se auto vyrovnalo,
motor okamžitě chytil,
a já jsem se jako dělo
ke příští benzince řítil.
Ta byla zavřená taky,
benzín opět docházel,
svolával jsem všechny svatý,
žádný však nepřicházel.
Kontrolka žlutě svítí,
ručička k nule padá,
kanistr plný tak míti,
teď je každá rada drahá.
Potom za Mutěnicemi
z kopce benzín došel zas,
snad budou Markovi doma
v tento téměř ranní čas.
Dva kilometry jdu pěšky,
plahočím se po poli,
pak o pomoc prosím hezky
startující Žiguli.
Pán s Žigulem odvezl mě
do garáže své matky,
flašku benzínu prodal mě
ze zahradní sekačky.
Až k autu mě odvezl,
auto jsem hned natočil,
domů jsem se dovezl,
aspoň jsem se poučil.
Zpět na obsah parodií
18. + 30. 12. 1998 (hudba I. Mládek)
Nový rok se blížil a s ním Vánoce a Silvestr,
já bych si nerad ublížil, než dorazím semestr,
přesto osmnáctýho domů v hustý mlze když jsem jel,
do zatáčky, u sta hromů, ve stodesíti jsem vjel.
Zatáčka je trochu větší, než mi mlha zjevila,
v kvikotu gum oči třeštím, před chvílí tam nebyla.
Přísahám na politiku, že od zítřka neslopu,
prásknu zadkem do patníku - buch - a už jsem v příkopu.
O dvě stě sedmdesát stupňů auto mám otočený,
patník zůstal neporušen, já do pole vnořený,
zadní kola prokluzují, i když sprostě nadávám,
ač je zvedám - levý, pravý - a hnojem je podkládám.
Nakonec mě vysvobodil ňáký chlap z náklaďáku,
vytáhl mě lanem ženský, co dělá u vojáků,
jedu dál a skutečnost, že zasraný jsem od hnoje,
přehlížím, neb mám radost, že moje auto celý je.
Před Silvestrem na Radějov se Škodovkou vyrážím,
ožeru se já tam vodkou - z Brna si ji přivážím.
Před cílem mě čeká skoro stoprocentní stoupání,
půl kiláku ledovice jízdě vzhůru nebrání.
Když jsem myslel, že už tam jsem a svý auto zastavil,
vyhlédl jsem do tý tmy ven a svůj omyl pochopil.
Pokouším se rozjet znovu, s řazením si pohrávám,
souboj s centimetrem ledu v kopci blbým prohrávám.
Ač se kola neotáčí, auto z kopce vyráží,
cítím, jak se zadek stáčí a do náspu naráží,
auto stojí, motor křičí, má snad spojka poruchu?
Vylezu ven - a do piči - obě kola ve vzduchu.
Tři hodiny chodím kolem, sprostě křičím, nadávám,
dneska dřevem, už ne hnojem, kola páčím, podkládám,
ale to už přicházejí Řízek, Čurb, Lenin, Michal,
na můj povel rozhoupají, skoro jsem se zadýchal!
Sjedu dolů do dědiny a smykem se otočím,
cestou vzhůru směsí špíny a ledu je promočím,
a tak nás pět koncem roku zachránilo Škodovku,
jen výfuk je v řiti trochu, už se těším na vodku.
Zpět na obsah parodií
Árie opilce (Árie měsíce)
Piju si ani nevím jak,
už methanolem slábne zrak,
mám jen hlavu plnou aldehydu.
Mám rád gin a zelenou,
leč nepohrdnu okenou,
po deseti panácích sednu k pívu...
I vodku mám rád a ona mi,
přes její chlad teplo dává,
piju myslivce, taky rumy,
a pak dlouho spávám.
Proč uniforma modrošedá,
proč mi vlastně pokoj nedá,
a proč mnou cloumá a cloumá...
Proč, když skončila pitka,
se ke mě řítí sanitka,
a houká a houká a houká a houk.
Zpět na obsah parodií
Atrosklerosa (Od Čadce k Dunaju - K. Kryl)
V mozku mém i v srdcu, tlak kolisá velmi,
aterosklerosu, mám a to je zlé mi,
Cevy sů v prdeli, nové nelze našít,
rači se zastřelím, takhle je to na shit!
Špekáčkem nasycen, cholesterol přijal,
pak náhle jsa vztyčen, bledě do tmy sijal,
bez krve, bez žrádla můj mozek se ocit,
vrávorám nevěda, tunelu mám pocit...
Je to prej dědičný, snad kvantitatívno,
po flašce stoličný stabilny jsem mírno,
genovů terápju nasidím si k stáru,
a všeckým ukážu jaků to mám páru!
Zpět na obsah parodií
Až dokončim škóly (Až to se mnu sekne)
Až si naposledy vemu černy batoh, nebo kufr,
až si cvaknu decku rúmu - preventivně - jako pufr,
až nootropikem ňákym zvýšim výkon mozku,
a až típnu Davidoffku, nebo Bossku,
až dokončim škóly, to bude dóbry,
dóbry, opravdu dóbry, až dokončim všecky škóly....
Jedine co nevim, esli dobrou praci najdu,
esi jsem nakonec neměl rači dělat pajdu,
byl bych za pedagóga, psal chemicky vzorce,
chlastal jako dóga, fackoval bych blbce,
až dokončim škóly, to bude dóbry,
dóbry, opravdu dóbry, až dokončim všecky škóly....
Až odevzdam svoje poslední dva protokoly,
až nebudu muset už nikdy spěchat do školy,
až nebudu jezdit vozy DééPéeMBéé
budu Prof. MUDr RNDr a taky PéHáDé,
až dokončim škóly, to bude dóbry,
dóbry, opravdu dóbry, až dokončim všecky škóly....
Až si v semdesáti vemu černy batoh, nebo kufr,
až vyslupnu flašku Finský - preventivně - jako pufr,
ústavy založim, jestli na to bude,
v Holandsku i Rusku, v Americe, všude,
až dokončim škóly, to bude dóbry,
dóbry, opravdu dóbry, až dokončim všecky škóly
...
A učte se matematiku, děti!
Zpět na obsah parodií
Brácha (Tata)
Musíme zajet na Bory,
musím se podívat na bráchu,
příliš užíval svobody,
teď musí sedět v lapáku...
Cha, cha, cha, cha, cha, cha, cha, cha, cha, cha, cha, cha.
Dnes ho hodím přes zábradlí,
a brácha půjde do hlíny,
jinak nás všechny prozradí,
ten vůl má v hlavě piliny...
Nasadím výraz upřímný -
- spadnul sám, já su nevinný,
můžu dál krást Bavoráky,
je pokoj vod bráchy...
Cha, cha, cha, cha, cha, cha, cha, cha.
Zpět na obsah parodií
Černá (Zelená - Tři sestry)
Vystoupil jsem z elektriky, zahnul doprava,
po pár krocích přejela mě jiná doprava,
Viděl jsem ji ale uhnout už jsem nestačil,
neodbytný nárazník mě k zemi přitlačil.
Dám si dvěstědvacet Voltů do nohy, jen tak přinutím ji k změně polohy,
teplo necítěné nohu zaplaví, mít ji ochrnutou už mě nebaví.
Nemůžu už honit balón, ani lyžovat,
za to můžu o kvalitě lázní rokovat.
Ivaliďák, berličky a průkaz ZetTéPé,
Jsem zajištěn, navždycky, a půjdu do nebe.
Dám si dvěstědvacet Voltů do nohy, jen tak přinutím ji k změně polohy,
teplo necítěné nohu zaplaví, mít ji ochrnutou už mě nebaví.
Vyhledám si zásuvku a najdu vhodný drát,
vždycky, když chci svoji nohu trochu rozhýbat.
Nemyslím,že vyvalí se z nohy temný čoud,
máme přece jistič, kterým omezen jest proud.
Dám si dvěstědvacet Voltů do nohy, jen tak přinutím ji k změně polohy,
teplo necítěné nohu zaplaví, mít ji ochrnutou už mě nebaví.
Zpět na obsah parodií
Češi divnej stát maj (Věci divnej spád maj -3 sestry)
Chrápu v parlamentu a je mi jasný,
že nebudou hlasovat, abych byl šťastný.
Češi divnej stát maj, zákony děravý,
že je neznaj, ombudsman nezpraví.
Chtěl jsem legalizovat marihuanu,
skini mě ztloukli, a asi už nevstanu.
Češi divnej stát maj, Václavák rozbitý,
poslance znaj, jen když jsou nalitý.
Zase mě levice přehlasova-la-la,
voliči říkaj mi feťák a ožrala.
Češi divnej stát maj, nebudu ministr,
já budu car, nejdřív však magistr...
Zpět na obsah parodií
Do dolu půjde (Dodo a Dude)
Fárá pět horníků tmou, jedou do šachty uhlí narubou,
prorazí si cestu dolem, jejich kladivo zní dál a dál.
Nevidí topiče stín někde nad hlavou, prachy nahrabou,
uhelný prach v plicích nesmeje se ve vodě.
Ná ná na na na ná ná na na ná na ná na na na na na ná...
Školy učí různý věci a ty budeš horníkem,
ne pro agitační kecy, ale proto že ty doly miluješ.
Možná za pár let se můžem znovu sejít třeba v invalidním důchodu,
dáme si vodku s rumem, přece nebudeme pít vodu!
Ná ná na na na ná ná na na ná na ná na na na na na ná...
Zpět na obsah parodií
Exkurse (Tři čuníci)
S doktorem Drozdem na exkursi jdem,
ač se Chroust jmenuje, tak ho nenazvem,
Chudáček samec, on sám je kanec,
žena - svině, dítě prase, všechno na žvanec.
Kanci v Žabčicích, maj velký pytlík,
inženýr je chytnul, půl litr vystřík,
pak do spirály pyj srolovali,
teď už vím, proč lidi péro pérem nazvali.
Jdeme do sklípku, sklípkan není tu,
pijem burčák, ať nevyjdem ze cviku,
v pět se zaplatí, Drozd se vytratí,
sklípkan řekl, že jdem pozdě, už se nevrátí.
Naše libido ještě by pilo,
podčárkový pívo nás ošidilo,
příště vezmem si, Mendela na tričku,
všichni už se těší asi na svou flaštičku...
Zpět na obsah parodií
František (František)
Na silnici před poštou svítí měsíček,
v tom zastaví tam odcizená motorka,
kterou tam přihučel zakuklený člověk,
jmenoval se František Bezvoka.
František Bezvoka utek´ z vazební věznice,
měl v patách poldy a v ruce malou pistoli,
která mu pomáhala prostřílet se eskortou,
přepadnout poštu a schovat se do školy.
František vystřelil, eskorta si klekla,
pošťačce zase roztřískal hlavu o schody,
peníze nalezl, přesně, kde mu řekla,
sundal si kuklu a schoval se do školy.
Od těch dob Franta skrze mříže nekouká,
bo mu ve škole zrušili druhé kukadlo,
jeden parchant mu střelil do něj prakem,
protože uviděl Františkovu bouchačku...
Zpět na obsah parodií
Histolog (Prodavač)
Histologie - 2 semestry,
preparátů sto je výběr pestrý a mimoto krev a ploténka....
V embryológii vývoj čéka
u docentky Šťastné či u Sváti Čecha, ze dvou hodin je hned chvilenka...
A když přednáší Drahouš Horký,
naivně pronáší známé fórky, zasmějí se jenom šplhouni,
a kdo v praktikách chrápal,
oprávněně se zkoušky bál, vyletěli nejen blbouni...
Já osobně jsem usínal,
přesto jsem se zkoušky nebál, až den před jsem vyměk´ drobátko...
Tak omluvu mi doktorka
klidně dala - není Horká, další termín bude zakrátko...
Večer před jsem se však ožral,
prý termín v dubnu Drahoš dal, byla to fáma, jak vše na světě...
V reálu termín nižádný,
budu muset jít na řádný,
až někdy koncem jara, či v létě...
V létě zkoušek mám nemálo,
dřív, něž v září se nedálo, preparáty však jsem nepoznal...
Tak sedmnáct dnů jsem distanc dal,
semdesát procent jsem proflákal, pak jsem se na ústav dobelhal...
Adrénka, pylorus, prostata, véna,
pulmó a uterus, kůra liéna, napsali, že jsem poznal osum...
Nevím ještě ke komu půjdu,
nechci Horkýho, tu přísnou zrůdu, Čech snad uslyší zas jenom šum...
Ale k Horkýmu mě vsadili,
aspoň kdyby mi poradíli, kterak se nenechat vyhodit...
Dřív, než jsem otázky vytáhl,
Horký potrážděně zasáhl - musím si prý sako pořídit...
Čumím na něj, jak na Krista,
bože, on je snad rasista, bez saka mě zkoušet nehodlá...
Tak jsem se v mrákotách rozloučil,
u zápisu jsem dosáh cíl, přebývá mi jen ta histola...
Dva týdny, tři týdny, pět týnů deset týdnů,
embryo netuší svou nevinu, sako podmínkou je zásadní...
Mail potom Horkýmu posílám,
oblek jen vyjíjmečně nosívám, a on je vyjímkou parádní...
Zpět na obsah parodií
Chladit - Cool it (Do it)
- Kopulu nám zvedla velká rana, opitý bol operátor Váňa....
Chladit, chladit, musíme to zchladit,
chladit, chladit, musíme to zchladit,
reaktor se vaří, o sto šest procent září...
Chladit, chladit, musíme to zchladit,
chladit, chladit, musíme to zchladit,
teplota stoupá, už i siréna houká Váňovi ožralému...
Že by toto mohlo bouchnout, to sou enom kecy,
je tam autoregulace a podobné věci,
proč by musel na velínu Ivan pořád sedět,
když chce obtěžovat Ninu a vodky si hledět.
Že ráno dělali zkoušku, to Ivan netuší,
od kolegů zprávu nečet, to se ale musí,
protože by jinak věděl, o čem nemá páru -
- kolegové regulaci odpojili šťávu.
Chladit, chladit, musíme to zchladit,
chladit, chladit, musíme to zchladit,
tyče venku jsou a samy tam nesjedou - Váňa zneklidní...
Chladit, chladit, musíme to zchladit,
chladit, chladit, musíme to zchladit,
tlak letí nahoru, Váňa zas do schodů - bere je po třech.
Ivane, rychle sem, všechno ti tu bliká, ručičky máš v červeným poli,
když na to přijde šéf, je po prémiách, rychle to ochladíme - nejsme voli.
Váňa skelným zrakem hledí na ty ciferníky,
hledá, kde má manuální řízení cuplíky,
tuší, že je třeba spustit grafitové tyče,
nemůže však nikde najít od panelu klíče...
Rychle tyče zatáhnout, rychle tyče zatáhnout,
rychle tyče zatáhnout, rychle tyče zatáhnout,
rychle tyče zatáhnout, rychle tyče zatáhnout,
musíme to zhladit...
Každý správný operátor soustředit se musí,
Váňa jenom vodku slope, otírá si fousy,
reaktor se mu už zchladit aj tak nepodaří,
už to všichni pochopili, na to jsou dost staří.
Reaktor hučí, reaktor hučí, re -re -re -re -reaktor hučí,
reaktor hučí, reaktor hučí, re -re -re -re -reaktor hučí,
reaktor hučí, reaktor hučí, re -re -re -re -reaktor hučí,
reaktor hučí, reaktor hučí, musíme se ztratit...
Chladit, chladit, už je pozdě chladit,
chladit, chladit, nechci Váňo radit,
tyče tam rychle vraz, nebo se zmizet snaž...
Chladit, chladit, přestalo se chladit,
při tý ranní zkoušce nemělo to vadit,
ale po testech mělo se chladit hned...
Teď, Váňo, utíkej, vím, že jsi ožralej,
rychle musíme ven, slyším syčet páru,
jestli to bouchne, ať jsme ven z fabriky,
nebo nám kus trubky spadne na hlavu...
Chladit, chladit, příště budem chladit,
nebudeme chlastat, ani Ninu hladit,
příště to zvládnem, reaktor ovládnem...
BUMMMMMMM!!!!!
Nino, skoč do vrátnice pro hasičák....
Váňo, ty svítíš.....
Zpět na obsah parodií
Jehly (Ptáčata)
Na kolejích spala a na paži vpich,
v ruce žváro zapálený,
zrychleně dejchala a ve ksichtu tik,
zornice dilatovaný.
Použitejch jehel plnej je svět,
žílu hledaj, rezivějí,
ať si pícháš, či né, měl bys vědět,
že se jehly nepůjčují.
R)Víš, jehly svý viry maj,
víš, jehly svý viry maj.
Svý nádobíčko měla vždy sterilní,
dbala na to, když začla brát,
teď tu leží, žíly rozhnisaný,
proč vždy s čistou jehlou se srát...
R)Víš, jehly svý viry maj,
víš, jehly svý viry maj.
Zpět na obsah parodií
Knápkova bankovka
Ve státním podniku na Rozmarýnu
Silvestr nebude - zavíraj v deset.
Šéf je tam Tománek -znáte tu sviňu,
to se zas ukázal -s tím bych si nesed.
Pak jednou u Knápka nebylo drobných,
Tománka o směnu slušně požádal,
měl jenom bankovku - pět tisíc rovných,
byl poslán do háje, přesto to zvládal.
Tři čtvrtě na deset, Tománek sčítá,
Knápek chce dvě mocca a rumy malý,
Ten pablb obsloužit ho už odmítá,
nezájem, že až ve dvacet dva balí.
Dvacet dva uhodí už je čas platit,
pětitác Tománek zprvu přijímá,
když ale Knápek chce podrobně vrátit,
napadá Tománka šílenost jiná.
Prachy jsou falešný, proradný chlape,
takový papírky snad ani nejsou,
místo aby přines rumy a kafe,
volá na eS eN Bé, i když už nejsou.
Čtyřčlenná jednotka na Rózu tradá,
dva si jdou pro Knápka, dva venku jistí,
prokoukli peníze - bankovka pravá,
zlitého Tománka o tom ujistí.
Musí ji proto vzít, jak káže zákon,
Knápkovi nejradši vrazil by facku,
nemá však nazpátek, tak to platí on,
pak nosil rumíky na zlatém tácku.
Zpět na obsah parodií
Kníže Dvořák - Patola (Kníže Rohan)
Rukavice, rouška plášť a zástěra,
pila, která zakousne se do čela,
právě začíná poslední jednání,
hlavní herec se tomu už nebrání.
Když je nový příjem v mínus jedničce,
obsadí se další místo v ledničce,
všichni pěkně ve společné poloze,
hora mortis vyznačená na noze.
Tak to chodí na každičký patole,
nebožtíci vyvržení na stole,
živé maso, mrtvé maso, díry, hnis,
v břichu mozek, v lebce vata, v puse nic.
Bledý, tuhý, studený a flekatý,
vyzáblý a jiný zase bachratý,
ze střev teče sračka hnědo-zelená,
smrad, že by to porazilo jelena.
Zřízenci, co kuchání maj v malíku
pijou rumy z autoptických kelímků,
nakonec nit tlustou jehlou provlečou,
zákazníka zašijou a oblečou.
Když ti zhasne tvůj života plamínek,
zůstane jen žlučníkový kamínek,
pojišťovna naposledy zaplatí,
hlavně ať se nám papíry neztratí.
Zpět na obsah parodií
Kolíky (Slavíci)
Nebe je modrý a zlatý, zakrátko umře mi tchýně,
vezmu si sváteční šaty, mám radost, taká su svině.
Dobře vím, co se bude dít, postihla ji nemoc hrozná,
už za měsíc může jít, já jsem to z rentgenu poznal.
R)Jó - tchýně mi zakuká, žena v pláč propuká, nechte mě příjemně snít,
přestanu kolíky zatloukat u lípy, tchýně mi uvolní byt.
Domek má žena má hezký, v něm však matku - abstinentku,
když blábolím opilecky, baba zamkne - spím venku.
Dobře vím, co znamená spát ve stanu pod starou lípou,
tchýně, až přestane srát, na pohřeb půjdu jí s pípou.
R)Jó - tchýně mi zakuká, žena v pláč propuká, nechte mě příjemně snít,
přestanu kolíky zatloukat u lípy, tchýně mi uvolní byt.
Tchýně - sám nevěřím tomu, v pohřebních šatech si vyšla,
v hospodě slupla šest rumů, ať ví, oč v životě přišla...
Chorobá náhle ustává, zpitá tchýně mi dá ránu,
dík rumu je opět zdravá a já zase spím ve stanu...
R)Jó - tchýně to přežila, strašně se opila, já naopak přestal pít,
u stanu u lípy zatloukám kolíky - tchýně zas zamknula byt...
Zpět na obsah parodií
Koza na oleji (Rosa na kolejích)
Tak jako jazyk stále přichází novým věcem na chuť,
tak scházím z prvního podlaží do chlívku dál,
přede mnou svině se krčí a pes na mě vrčí,
a koza ví, že bude má.
Tak do kozy píchni, ať rychle vykrvácí,
nebo elektrody vzít na ní zkus,
tak už na to vlítni, ať se k zemi kácí,
a až sebou sekne, vem si masa kus.
Je ráno, je ráno, s manželkou snídáš kozu na oleji...
Uvařit ji v hrnci bez tuku, to je možná zdravý,
jenže já ji raději smaženou mám,
až ji sundám, paličkou ji rozklepu,
obalím a na oleji smažit dám.
Tak do kozy píchni, ať rychle vykrvácí,
nebo elektrody vzít na ní zkus,
tak už na to vlítni, ať se k zemi kácí,
a až sebou sekne, vem si masa kus.
Je ráno, je ráno, s manželkou snídáš kozu na oleji...
Zpět na obsah parodií
Kursk
Slyšel jsem, jak povídaj si mroži:
U Murmansku v Barentsově moři,
ozvaly se veliké dvě rány,
zapraskaly ocelové trámy.
Ponorka Kursk při manévru ostrém,
potkala se s konkurenčním monstrem,
či torpedo vlastní v čase míru
vystříhalo do ponorky škvíru...
Seismografy změříly, byť v dáli
tři a půl dle Richterovy škály.
Čtrnáct kilotun pak kleslo na dno,
nahoru to nepůjde tak snadno...
Nikdo neodhadne poškození,
sto osmnáct chlapů je v ohrožení,
reaktory zastaveny byly,
záchranáři dolů vyrazili.
Námořníci žijí ač se dusí,
smetákem prý do ponorky buší,
záchraný pouzdra nemají žádný,
zámek od deklu je ňáký vadný...
Všechny noviny už o tom psaly,
18 000 rublů za to daly
Dekl otevřít se vážně nedá,
posádka je modrá, vláda bledá.
Povídali potom ještě mroži,
že přijeli Britové i Noři,
pouštěli se s hasákem do vody,
Rusi však už dali kopat hroby...
Zubatá měla zas jednou hody,
všech deset komor je plný vody,
chlapy vytáhnou až koncem října,
snad nebude příliš zmrzlá hlína...
Zpět na obsah parodií
Kurva z Teplic (Chlapeček z periferie)
...Dlouho stála na štrichu ta kurva z teplický silnice,
a desítky jejich zákazníků teď litujou velice...
Postávala na silnici ve večerních hodinách,
blížili se k ní vojáci nejevila žádnej strach.
Slovo dalo slovo, smluvili si cenu,
litr není mnoho, za takovou ženu,
tak se rychle vrhli na tu lepou děvu,
dříve, než si mrdli, domluvili slevu.
Ukázala, co je v ní, ta kurva z teplický silnice,
co proto, aby měla na perník, bez gumy šla za dva tisíce...
Měla hodně zákazníků, říkali jí Aničko,
vždycky, když byla v balíku, koupila si psaníčko.
Pak ji našli zcela sjetou ležet na kanálu,
tak tu sedmnáctiletou vzali do špitálu.
Udělali všechny možný testy preventivní,
měli pravdu pesimisti - byla pozitivní...
Pozitivních bylo víc, za ty roky, možná stovky,
ale třeba taky tisíce.
Ukázala, co je v ní, ta kurva z teplický silnice,
co proto, aby měla na perník, bez gumy šla za dva tisíce...
Zpět na obsah parodií
Laborky z organiky (Zkouška dospělosti - K. Kryl)
Bílý plášť s papučama, jak stojí v řádu psáno,
sjíždí se šalinama vždy v 6:50 ráno.
Ovládat první pomoc a mít splněný testy,
vrazit si brýle na nos a ten plášť zapnout hezky.
V návodech doplněný musí mít všechna data,
navážky spočítaný, na doktorandy bacha !
Laborky z organiky nás brzo vstávat nutí,
jen čtyřikrát, ó, díky, víckrát mě nedonutí.
Laborky z organiky nás asi všechny sraly,
nasmrádly nám i slipy tím, co jsme uvařili...
Při nitraci fenolu všechno v okolí žloutne,
když šplouchneš do lavóru, inženýrka tě bouchne.
Ethylacetát když pak z alonže ti ukane,
nesmíš se ho nadýchat, už se z plic nedostane...
A ethylenacetal když z vakuovky kape,
kdo dusík nedolíval, tomu vývěva skape.
Laborky z organiky nás brzo vstávat nutí,
jen čtyřikrát, ó, díky, víckrát mě nedonutí.
Laborky z organiky nás asi všechny sraly,
nasmrádly nám i slipy tím, co jsme uvařili...
Azobarvivo rudé se vysoušení brání,
dva dny se sušit bude, než nám vyjde bod tání.
Na anthranilku jsme pak ftalimid odbourali,
při izo pH jsme však octovkou překapali.
A benzoová v kádi chvíli jak sopel byla,
když zbytky ledu tály, v hustý lep se změnila.
Laborky z organiky nás brzo vstávat nutí,
jen čtyřikrát, ó, díky, víckrát mě nedonutí.
Laborky z organiky nás asi všechny sraly,
nasmrádly nám i slipy tím, co jsme uvařili...
Zpět na obsah parodií
Mendlá (Linda - I. Mládek)
Mendlá, Mendlá, Mendlá - ten jeho
životopis hrozně ráda má,
Reliška Mendlá, Mendlá, Mendlá, za jeho
životopis Magistra Vám dá.
Říkám jí Mendla, tý profesorce umanutý,
u populačky jsem potom zakřiknutý…
Reliška Mendlá, Mendlá, Mendlá u státnic
životopis prostě ráda má…
Zpět na obsah parodií
Modifikované kuře
Jak to bylo pohádko? Snědlo houbu kuřátko.
Za hodinu potom pouhou, spatřilo svou nožku dlouhou,
dlouhé stíny, křivý kurník, kohout, jako Ilja Hurník,
slepička, jak pestrá šála, v houfu trpaslíků stála,
jeho rozsvícená očka viděla, jak modrá kočka
na Sluníčko z plotu svítí, jak obrůstá šopu kvítí,
slyšelo, jak hlína voní, když se zrní honí po ní,
vidělo, jak kvoká kýbl, když se nad něj smeták shýbl,
vylezlo pak na kopeček, byl to pes, měl sedm teček,
nebálo se kuře psíka, rozběhlo se, chtělo lítat,
prásklo s sebou, zem se třese, psisko po něm ohlédne se,
chce ho kousnout, kuře mizí, jeho dvůr mu přijde cizí,
pak se svalí za chalupou, když vstane, má barvu žlutou,
malý zobák, bráchu v troubě, vystřízlivělo po houbě,
vše je zase v normálu, zítra zkusí kořalu.
Zpět na obsah parodií
Modlitba (Modlitba pro Martu)
Ať smím dál sedávat v naší hospodě,
kde mohu nasávat, karty hrát a být v pohodě,
a být v pohodě...
Ať nám dál hospodský, ač jsme bez peněz, rumy nalévá,
na dluh nalévá.
Zavíračka zvolna přichází,
číšnice sklízí sklenice,
smuten pak já odsud odcházím,
domů k ženě, která však
kaboní se jako mrak,
dobře jí tak..!
Ač domov blízko je, přidám do kroku,
nohy se mi však zapletou, vrazím do plotu,
skončím v příkopu.
A když má ztracená rovnováha pak zpět se ke mě nevrátí,
domů se nevrátím...
Zpět na obsah parodií
Mrowki (Stánky)
U stánků na levnou vodku
postávaj' a starou Škodovku
prohánějí do Polska a zpět den co den...
Celníci znaj' tu jejich káru,
taky chlastaj', tak nedělaj' šťáru,
taky chtěj' pít a nechtěj' platit spotřební daň.
Je v nádrži rum, pod sedadlem vodka,
a výborný stroj je tahle Škodovka,
přes čáru s Polskem pětkrát denně šup sem, šup tam.
U stánků láhve se vrší,
každá další jim rozpočet mrší,
spotřební daň - tu ať si Zeman zaplatí sám...
Je v nádrži rum, pod sedadlem vodka,
a výborný stroj je tahle Škodovka,
přes čáru s Polskem pětkrát denně šup sem, šup tam.
Zpět na obsah parodií
Vánoce vánoce přicházejí
Nemoce, nemoce přicházejí, kapou nám přátelé,
po letech nemoce, nemoce přicházejí, není to veselé.
Strejda Blata dostal raka. Našli mu ho na echu,
v plících něco divně štrachá, lapá po dechu.
Játra o tři centimetry přesahují do břicha,
třicet roků kouřil Petry a teď naříká.
Jó - nemoce, nemoce přicházejí, kapou nám přátelé,
po letech nemoce, nemoce přicházejí, není to veselé.
Apoléna děravé má zuby, krčky, obratle,
stěží ráno pro noviny s holí došmatle.
Tuhle v zimě před trafikou na náledí upadla,
pohyblivá zůstala jí jenom kukadla.
Jó - nemoce, nemoce přicházejí, kapou nám přátelé,
po letech nemoce, nemoce přicházejí, není to veselé.
Strejda z Holic chyt se polic, pěst do hrudi zatíná,
sípá, že se špatně dýchá, pak už nevnímá.
Sklerotické plaky v cévách omezují krve tok,
Ne, není to jeho vina, trpí tím náš rod.
Jó - nemoce, nemoce přicházejí, kapou nám přátelé,
po letech nemoce, nemoce přicházejí, není to veselé.
Jarek Složil škvarek požil, k tomu slivky nemálo,
pak sanitkou se slinivkou valil na ARO.
V břichu bláto, to má za to, že furt svatby vymetal,
žádnou další zabíjačku už neochutnal.
Jó - nemoce, nemoce přicházejí, kapou nám přátelé,
po letech nemoce, nemoce přicházejí, není to veselé.
Zpět na obsah parodií
Oslava (Jarmila)
Po práci je menší oslava,
a Lojza intenzivně rumy nasává.
K půlnoci končí zábava,
a on se rázně k parkovišti vydává.
Na parkplatzu stojí jeho stará Škodárna,
ještě že širokou bránu má ta továrna -
když z brány vyrazí, tak patník přerazí,
Lojza však valí dál, to ho nerozhází.
Za městem, jak projíždí lesem,
silnice zdá se náhle nějak úzká být.
Záhy ho řešení napadlo,
což takhle zkusit ňáký světla rozsvítit.
Sinici hned mlhovky i dálkáče zaplaví,
v protisměru řidiči naň zuřivě blikají,
Lojza pochopí, chtějí ho varovat,
že někde chlupatý chtějí inkasovat...
Lojza ví, že je opilý,
a že alkohol z něho táhne, jak hrom,
tak do křoví se autem uchýlí,
na plácku zhasne, zamkne a pěšky jde dom.
Cestou sice policajty žádný nepotkal,
přes to se však domů pěšky zdárně domotal,
leh si na sedačku a unaveně spal,
když slyšel houkačku, ráno, tak těžce vstal.
Jak kráčel prašnou silnicí,
v dáli viděl světla blikající.
Červený majáčky svítící,
pak pochopil, že jsou to hasiči.
Pak rozeznal přední půlku svýho auťáku,
zadní o třicet metrů dál, v blesku foťáku,
no a mezi tím vším s čumákem zmačkaným,
rozeznal taky místní lokálku.
Jak Lojza zdrceně přichází,
stav věcí mu stále nedochází.
Pak vzlykne - "i do prdele,
dyk tady přece vedou koleje."
Škodovku má na dva kusy, to je teda fór,
odklidit ji teďka musí záchranářů sbor,
nebyl to plácek, kde zaparkoval,
ale železniční přejezd bez závor.
Zpět na obsah parodií
Ovečka (Ovečka)
Máš už u cesty dávno stát, dnes uzavírka končí,
Meďourům německým zamávat, ať každý k brzdám skočí,
už znají tvou tvář, k sobě tě pustí,
až je uděláš, Marky zašustí...
Máš tu, ovečko, dávno stát a kasírovat a kasírovat,
vždyť přijdou se ptát, pasáci přijdou se ptát,
jestli ten tvůj aparát dost sviští...
Musíš víc chlapů přilákat, aby to za to stálo,
ať ti nemusí pasák lát, že kouřila jsi málo...
-Proč měl by mi lát, já klienty mám,
za fajn aparát i slevu jim dám.
Máš tu, ovečko, dávno stát a kasírovat a kasírovat,
vždyť přijdou se ptát, pasáci přijdou se ptát,
jestli ten tvůj aparát dost sviští...
Zpět na obsah parodií
Ožrána (Dajána)
Každé ranní svítání
vstává z louže opilá,
u sousedů vyzvání,
ráda by si půjčila,
soused - doktor - ten ji znal,
do léčebny žádost psal,
v hajzlu, játra má Dajána...
Ten, kdo by jí napít dal,
odešel pít za jinou,
flašku rumu s sebou vzal,
snad jí bludy pominou,
ať je venku hic, či sníh,
spí na lávkách nádražních,
z toho revma má Dajána.
Ožralá jde ulicí,
nezbaví se chlastu pout,
zvrací do popelnicí,
flašku nelze odejmout,
nebude už tady žít,
konečně přestane pít,
stojí na mostu Dajána...
A potom už gravitace vzala tělo do rotace,
padá, padá, padá níž oo oo oo oo oo...
Přijela tam sanitka,
chvíli po ní poliši,
Dajána už nedýchá,
už nikoho neslyší,
tím, že z mostu skočila,
flašku prázdnou rozbila,
co dát do rakve Dajáně?
Zpět na obsah parodií
PC (Rap)
Koupil jsem P.C. - HárD čtyřicet Mega,
WINDOWS tam nejely, dělal jsem v DOSu,
záhy jsem zjistil, že nijak se nedá
dostat se tý svini do BIOSu...
Zapínám, vypínám, DELETE drtím,
a pak jsem dostal ten výbornej nápad,
myslím, že když CMOSku tochu přiškrtím,
začne ten blbý krám konečně chápat...
Vypnul jsem šťávu a strhnul jsem dekl,
baterky odpojím, zas je tam vrazím,
snad BIOS ozve se, jak už jsem řekl,
ve snu jsem nemyslel, že to tak zkazím...
Paměť se nenajde, CMOS hlásí ERROR,
zuřivě bliká, že BOOTovat nejde,
v bedně teď zavládne UPGRADEů terror,
vrazím tam PENTIUM, snad se tam vejde...
Zpět na obsah parodií
Parta hic (Piráti)
Býli jsme u Leninů, vařili jsme zeleninu,
trvalo to hodinu a špenát plaval v mlíku.
Pak jsme to zcedili, a každej vypil, kolik chtěl,
Lenin si vzal štětku a šel s ní natírat rýnu.
Ho, ho ho ho, ho ho, ho ho ho ho.
Za chvíli se Lenin vrátil, ať ztišíme musiku,
přitom vůbec neřvala a okap měl dva konce.
Zapnuli jsme rádio a Čurb zacvakal koulema,
já k tomu hrál na péra a holub byl v ledničce.
Ho, ho ho ho, ho ho, ho ho ho ho.
Po Století létání, když i Superman skončil,
očekával každý smrt a zatím přišla Jana.
A pak děda s babičkou pomohli nám trefit ven,
na Cigánku, do knihovny, a never more mlíko.
Ho, ho ho ho, ho ho, ho ho ho ho.
Zpět na obsah parodií
Pětiletka (Poupata)
Krásný úkol máme dnes:
vorat, dojit, hníst a plést.
Krásný úkol pětiletka má,
vydolovat co se ještě dá.
Když se znárodní, co znárodnit jde,
kšefty, pole, doly, fabriky,
když se odstraní buržoasie
na Bory či do Ameriky.
V čele s Gottwaldem budovati jdem,
všech dělníků, bratrů, rudý sen,
až noc bude dnem, zítřek včerejškem,
tak se z toho všichni poserem.
Zpět na obsah parodií
Poblití stáje (Dobytí ráje)
Osle náš, táhneš žebřiňák,
ač nejsi kůň, chtěl bys ržát,
že plechový kýbl vzít si má,
ten, kdo chce v tvé stáji spát.
Dnes ve stáji na vzdor zákazu
dvě holky se ožraly,
a chudáka osla do mrazu
ty opice vyhnaly.
Stál, osel tam stál,
dovnitř chtěl jít,
nemrznout venku,
stál, chtěl s nimi pít,
a v teple být
aspoň chvilenku,
tam stál...
Pak nad oslem se slitovaly,
a rumem ho nalily,
však asi to trochu přehnali
a celou stáj poblili...
Máj poblitou stáj,
osel ten rum
nemohl zvládnout,
stáj poblil si fest,
teď má za trest
žebřiňák táhnout...
O jé...
Zpět na obsah parodií
Pochod magorů (Pochod marodů)
Vezme, dvě, tří vodky a nakonec rum, rum, rum,
sedne si do Stovky a udělá bum, bum, bum.
Škodovku rozbije, stejně má hnusnej lak,
skoro, se zabije, je to vůl, to je fakt, fakt fakt.
Sanítka přijede a krev mu dají, jí jí.
není to poprvé, už ho tam znají, jí jí.
Ruka přeražená ani moc nebolí,
sestřička studená hlavu mu vyholí, lí lí.
R) Kontuse cerebrí, trauma pulmónis,
fraktura humerí, lésió rénis.
Nystagmus, emese, hematurie,
i když nehejbe se, ještě furt žije.
Byl pánem volantu, Škoda má silný plech,
kdyby jel v Trabantu, asi by v něm i zdech.
Auto je ve šrotu, hlava ho bolí, lí, lí,
má platit pokutu, papíry vzali, li li,
stejně se odvolá, platit nic nebude,
doba je taková, bude amnestie, e e.
Denně si odpustí dvojitou vodku, ku ku,
za měsíc našetří zas na Škodovku, ku ku,
znovu se ožere, vyrazí rychle ven,
zase to napere dnes do Tatry jen, jen, jen.
R)
Zpět na obsah parodií
Pondělní ráno (Tulácký ráno)
Odporný je pondělní ráno, když musím busem jet do Brna v šest,
a když čekám na harmoniku známou, ze který v kusech odpadává rez...
A když konečně ke shluku lidí na nástupiště se přižene
zabrzdí pozdě a shluk se v nudli, jak krevní nátěr roztáhne.
Pak řidič při prodeji lístků usne, čímž na chvíli tok nudle zarazí,
tuším budeme v Brně až v půl osmé, když v šest nula šest teprv vyrazí.
Pak jel čtyřicet a přitom stovky si ve futrálku počítal,
a něco strašně skřípělo vždycky, když doprava bus zahýbal.
Na tachu je nejvyšší číslo stovka, leč přes sedmdesát pět se nedostal,
jen když občas z kopce vyhodil kvalt, osmdesátky se dotýkal.
A když před Brnem značně chcát počlo, jel dál ač cestu neviděl,
stěrače pustit totiž ňák nešlo, to jsem mu fakt nezáviděl.
Na sedadle za mnou malá holka za vlasy mě čile škudlila,
při výstupu mi od vedle babka taškou na zem brýle shodila,
za tuto jízdu by měli platit, a ne ode mě prachy brát,
že je to za mnou musím jít zapit, a pak si jít do školy hrát.
Zpět na obsah parodií
Poručím větru, dešti (Melodie třeba z Gorodku)
Sněží už čtvrtý týden, mě koulovat se s Kvídem,
už nějak nebavilo, radši bych, kdyby lillo,
tak rozhod jsem se v lednu, že teplotu tu zvednu,
a zhotovil jsem pumu z litrový láhve rumu.
Puma atomová je, a sníh půjde do háje,
teď máme nejen teplo, ale i krátkovlný světlo.
Zpět na obsah parodií
Prachovké sály (Prachovské skály)
Zavři svoje oči Hano
toporné je moje lano,
skloň se ke mně doprava,
pod námi je náprava.
Uff, nakonec to dobře dopadlo,
i když mě dost tlačilo tvrdé sedadlo.
Ty se ještě divíš Hano
že ochablo moje lano.
snad jsi něco vypila?
Málem jsi mě zabila!
Ach, vždy když spolu jedeme v busu,
musíš si dát otvírák, na svoji pusu.
Když vám lano stojí
v busu holce svojí,
dudlaj, dudlaj, dá,
nelechtejte mandle
lanem na sedadle,
dudlaj, dudlaj, dá.
Nedávejte jedete-li po cestě hrbaté
lano mezi zuby, co jsou hodně špičaté,
zuby cvaknou snadno,
a to vaše lano
neztopoří více,
dudlaj dá.
Zpět na obsah parodií
Revisor (Duše a tělo - Hudka)
V pondělí bus pozdě přijel,
tak jsem šalinou si vyjel.
Kousek za Svatou Annou
slyším větičku známou,
známý odznak v šeru září,
přehlížím ho s tupou tváří.
Šilingrovo náměstí -
kurva drát - to mám štěstí -
než revisor ke mně přišel,
v klidu ze dveří jsem vyšel.
A zamávav tomu paku,
hned se sháním po panáku,
v osm ráno mrtvo všude,
flaška Ferdy dobrá bude.
Dobrá byla mikra po tom,
nemluvil bych jinak o tom.
V úterý je venku hezky,
na Př. F. vyrážím pěšky,
v tom však potkám hňupa Páťu,
ten mě zatáhnul do trajfu.
A revisor je tu zas,
až mi zlostí klesl vlas!
Nechci se s ním vybavovat,
tak ho zkouším ignorovat.
Policii na mě volal,
já bych už rád vystupoval -
- loktem zabránil mi v tom,
výhružný nasadil tón.
Tak jsem mu dvě kila šoupl,
Páťu bych nejradši bouchl,
bez něj šel bych býval pěšky,
mohl jsem se projít hezky.
Místo fysikály pak,
zhulil jsem se jako drak.
Z tohoto hloupýho dění
plyne jedno poučení:
Ať se na jízdenkách praví:
"D.P.M.B. škodí zdraví!"
Zpět na obsah parodií
Ropa (Marta)
Zrušil jsem svou Škodu, támhle na přechodu, na střechu se skulila,
teď jsem bez papírů, v rozpočtu mám díru, policie slavila.
Za půl roku až mi papíry vrátěj, budu šetřit, potom budu bohatej,
zajdu do bazáru, koupim novou káru, ať je asfalt flekatej....
Jó ropa, je ropa, v ní kilojoulů kopa, ty v hybnost svého vozu proměním,
s mým turbem, s mým turbem, kus ze silnice urvem,
stačí, když pedál plynu pohladím.
Bavorák slope velice, přitom však trhá silnice,
jó ropa je ropa, v ní kilojoulů kopa,
můj temný rachot slyší ulice...
Všude halogény, 2 metry antény, na zadním skle čteš don´t dring and drive,
šíbr, litý kola, centimetr zdola, it is my car BMW M-5,
celý to váží přes šestnáct metráků, rádio Sony a dvanáct repráků,
maják, okna černý, sekvenční řazení, Klimaanlage - devět větráků.
Jó ropa, je ropa, v ní kilojoulů kopa, ty v hybnost svého vozu proměním,
s mým turbem, s mým turbem, kus ze silnice urvem,
stačí, když pedál plynu pohladím.
Bavorák slope velice, přitom však trhá silnice,
jó ropa je ropa, v ní kilojoulů kopa,
můj temný rachot slyší ulice...
Zpět na obsah parodií
Silničáři
Jedem z Brna po široký, po dlouhý silnici,
široka však dneska neni , jsou na ni dělnici,
asfalt ošmirglili, při tom štreka neni druha,
všecko se to hustě sere do jednyho pruha,
to je děsny, řetěz těsny,
naraznik za naraznikem, luža teru za dělnikem.
každy zlostny, jen válec mocny plynule si jezdi tam a sem ...
Na Marxovce v Hodonině asfalt taky chybi,
nečórla ho žádna svině, ani kurvy lidi,
stavěj železnični podjezd, do zimy to bude,
devadesat milionu z kapsy města pude,
a pul da stát, budem chlastat,
ožralí pak pojedeme, koleje si podjedeme,
po Marxovce pojedem hladce, když do kanálu nespadneme.
Zpět na obsah parodií
Srpen 2000
V noci je ve stínu třicet Celsiů,
ve dne na slunku i pade,
k vodě se sjíždějí stovky debilů,
nevadí, že se tam krade.
Ta čůza rosnička ještě je ráda,
že Sluníčko krásně topí,
taje svíčka, teče čokoláda,
cisterna silnice kropí.
Sinice pokryly vodní plochy,
kytky, co neuschly předčasně zrají,
na horách vysychaj horní toky,
fagani na pouštní bouři si hrají.
Přes den já nemůžu cokoli dělat,
chcíple se u kompu smažím,
ještě na dvě zkoušky měl bych se vzdělat,
v noci se to dohnat snažím.
Větrák mi rámusí, éther se vaří,
ponorka chladí se u dna,
důchodci hartusí, ne že jsou staří,
ale že jim vyschla studna.
Až vedra pominou, přijdou srážky,
v lesích zas porostou kouzelný houby,
Slunce zahalí zelený mráčky,
z chodníků budou zas od kamen trouby.
Zpět na obsah parodií
Tatínek (Maminka)
Když přijdu v noci domů, před bránou auto nejni,
jen ňákej chlap tam stóji, má odznak policejní.
Tohle není deja vu, tak jako v loňským roce,
rozbil sis trochu hlavu, ve Škodovce.
Padá popel ze šlukny na mundůr operační,
pod zvratky usínáš, mobil nevnímáš,
marně tě v nemocnici kolegové shání,
auto na cestu nemáš, tak tě proklínám, Dirty Father...
Doma už jenom chrápeš, celej den na klinice,
pak po flašce se sápeš, převracíš popelnice,
Teď osedlal sis fáro, vyrazils někam do hor,
už tě to tady sralo, taks vypnul motor...
Veze černý Mercedes tvou rakev pozlacenou,
do ticha Ukrajinci hrajou Kaťušu,
na pomník tituly ti vysekáme s mámou,
a ty už neříkáš: svět zkurvenej, na piču!
Zpět na obsah parodií
Tenký plech (Medvídek)
Dlouhá noc, ty neudržíš moč, okolo krku límec máš,
když valils na chatu, tenký plech Fiatu tě skrčil...
Fiátek přes dvě stě uháněl a modrým majáčkem si svítil,
s maníky ve Fordu zuřivě závodil a pak se v zatáčce poněkud vyhodil,
tenký plech do stromu bouchnul a tím zkroutil se hrozivě k nohám tvým,
když Fiat narazil, míchu sis přerazil, no a ti maníci, cos je předjet chtěl uhořeli.
Zpět na obsah parodií
Tlustý střevo (Sarajevo)
Starým endoskopem vidět obraz zlý,
histolog nám řekne, co jsme to sebrali,
striktura jak prsten v zádech bolesti,
nevolnost celý den, pokles hmotnosti.
R)Hlava jako oheň a praská střevo,
nejvyšší je čas jít spát,
po anestesii už spíš jak dřevo,
colon descendens ti budem brát.
Metastázy v játrech, taky na plicích,
klidně si dej párek, máš na pupku pytlík,
plíce ozáříme, s játrama už nic,
opiáty dáme, a bolest bude pryč.
R)Hlava jako oheň a praská střevo,
nejvyšší je čas jít spát,
po anestesii spíš jak dřevo,
colon descendens ti budem brát.
Jen několik týdnů tumor bude zrát,
zatím připrav hlínu, ve který budeš spát,
kam v dubový rakvi budeš vložený,
až i se svými játry budeš studený,
R)Hlava jako oheň a praská střevo,
nejvyšší je čas jít spát,
po anestesii spíš jak dřevo,
colon descendens ti budem brát.
Zpět na obsah parodií
To ta Helpa - To tak Staňo!
Před chvílí jsme psali testy do molekuláry,
tři úlohy v první části snadný se mi zdály,
pároval jsem Watson-Crickem, tam i obráceně,
správný řešení jsem škrtnul, mám to obráceně.
Aminoacyladenylát maloval jsem rázně,
ani chvíli na pochybách, jestli mam ho správně,
ribosu jsem namaloval šestiuhlíkovou,
vymyslel tak kyselinu gulonukleovou.
Obrácenýho Hoogsteena odhalil jsem bystře,
CAP komplex s cAMPéčkem též vyřešil chytře,
ale terminační kodon že je v každym genu,
nezaškrtnu, bo se bojím, ať to nepřeženu.
Z Béčka do Té, či naopak cytokiny tečou,
kdybych to moh nalistovat, body neutečou,
ale baba dobře hlídá, za listung je štica,
při opravě zas je líná - šablonu má - syčák.
Fosfatidilinositol-3-kinása klesá,
ač PIP dvojku neužírá, dráha nám prý klesá,
Rosypale, Rosypale, do roka a do dne,
o opaku tě přesvědčím, logika mi bodne.
Zpět na obsah parodií
Tomogram (Valčíček)
Tenhle tomogram rád bych ti, lásko, dal,
ať ti každej den připomíná,
toho, kdo si tě před lety pro prachy vzal,
ať ti každej den připomíná...
Nádor maligní nosíš už spoustu let,
takovou trošku trhlou tvou tkáň,
budu s tebou tu chvíli než opustíš svět,
ještě tři - čryři tejdny ti dám.
Fakt mi nevadí že jen dva domy máš,
ani já nejsem žádnej ideál,
hlavně co uvnitř nosíš a že zakukáš,
to je důvod, proč jsem si tě vzal...
Zpět na obsah parodií
Zítra ráno v šest (Zítra ráno v pět)
Až se zítra ráno v šest znovu narodím, o-
rientovaný xicht snadno nahodím,
já vím, že včéra jsem,
byl trochu pod vlivem,
a dnes na autobus
nepojedu autem...
Včéra bylo mistrovství -
Česko - Slovensko,
kdo nepije, neví,
co je chlast za svinstvo,
když Čechie vyhrálo,
já do auta si sed,
troubit nestačilo,
tak vyrazil jsem vpřed...
Projedu Hodonínem,
houkám a blikám,
vedle sebe garmóšku
položenou mám,
a když už domů chci
dál chlastat vrátit se,
v zatáčce jakýsi,
auto překulí se...
Zatáčku jsem protáh´,
malej hodil smyk,
do trávy jsem to stáh´
a když jsem z ní vylít
já na silnici zřím,
drobet ze šikma hned,
za čelním sklem vidím,
jak otáčí se svět...
Pak čelní sklo praská a
v xicht mi vystřelí,
střecha na mě klesá,
tak to je v prdeli,
střecha si ke mě kleká,
já pod víčky mám sklo,
vůz kotrmelce metá -
tož to mi nevyšlo...
Když se z auta hrabu ven,
vážně nevím, jak,
je to jako zlý sen,
já nechtěl jsem to tak,
svědek rychlou volá,
já chtěl bych domů jít,
nikde žádná škoda,
jen já nechtěl už žít.
Zas jsem to kurva přežil,
garmóšku ukradli,
a auto jsem rozbil,
řidičák sebrali,
pokutu zaplatím,
nepůjdu se léčit,
ukradli i lano -
na čem se oběsit?...
Zpět na obsah parodií