Můj motorismus do r 2005 měl tato období:

I (1997-2000)

(Ia) Autoškola:
V autoškole jsem jezdil ve Felíciích, v Polu, ale nejradši jsem měl starýho Favorita. Měl sice šišatý volant, ale když jsem šlápl na plyn, aspoň bylo cítit a slyšet, že jede. Praktičtí školitelé se mě báli. Nelíbilo se jim, že na jízdu se připravuji hraním formulí na počítači a mnohdy mě dupli na brzdu, když se domnívali, že ta zatáčka se v aktuální rychlosti projet nedá. Taky říkali, že se někdy vysekám. Taky říkali, že mít řidičák, je být jednou nohou v kriminálu. Taky říkali, že když si koupím škodu 100, budu pod ní furt ležet a opravovat. Vybíral jsem si proto učitelku, která za jízdy spala. Ale školitelé měli pravdu...

Taky jsem jezdil na Jawě 350. Ve sněhu a náledí...

Zkouška:
Policajt mi nadal, že šedesát po náledí ve městě je moc, na motorku sednout se bál a pak mi to dal.

Při řízení se řídím vlastními předpisy - tzv. Slivínova autoškola

(Ib) První auto:
Škoda 100, r.v. 1971. První týden skoro nejezdila, protože bylo uvolněné táhlo od plynu a špatný karburátor. Po opravě byla dobrá. Jezdila, jako čert. Veškeré další opravy, včetně výměny výfukového ventilu jsem si dělal sám. Poslední závada byla, že po dlouhé jízdě zahřátý startér se odmítal točit. Asi týden po opravě startéru a přesně 1 rok po koupi tohoto auta - 19. 3. 1998 jsem při cestě do 1300 mertů vzdálené školy přepísk zatáčku a hodiny jsem zkorigoval do sloupu veřejného osvětlení. 1 metr od cihlové kapličky. Do kapličky auto najelo až po té, co se utrhlo při nakládání na odtahovku... Vyjímečně jsem byl střízlivý, tak jsem dostal 2000 Kč pokutu a sháněl další auto. Nákres nehody

(Ic) Druhé auto:
Škoda 110 LS. Cestou domů z Brna, kde jsem ji koupil, mi praskl brzdový rozvod. Tak jsem jel přes půl Brna a celou cestu do Hodonína bez brzd. Auto to zvládlo. Ale bylo rezavé, až hrůza. Za strašný prachy se to vyvařilo - a pohoda. Tímto autem už jsem jezdil do Brna. Jednou mi prasklo podhlavový těsnění. Domů jsem dojel, těsnění vyměnil. Ovšem motor toho měl hodně za sebou a žral oleje nechutně příliš. Tak jsem ho překroužkoval. Tři dny jsem pod tím ležel na parkovišti. Spojení ojnic s klikou se nezdařilo. Ojnice vyletěla a blok byl v řiti. Musel jsem sehnat jiný motor. Ten jsem vzal ze třetího auta - zase Škoda 100, kterou jsem dojel zase z Brna. Toto třetí auto nemělo startér, nemělo brzdy nemělo SPZ a nemělo podlahu. Za to mělo dobrý motor, gumy, skla, sedadla, topení a cenu - 1300 Kč. Zmíněné předměty jsem si přemontoval do mé Š 110 LS, čímž se z ní stala Š 100. Zbytek třetího auta odklidili Gymnazisti v rámci akce Zelené město...
Mé druhé auto byl skutečně drak. Mělo policejní houkačku, megafon, výstražná světla - blikající střídavě levý/pravý, zesilovač, zpožďovač vnitřního osvětlení, signalizaci rozsvícených světel, otáčkoměr a za zadním sklem želvu. Ku příležitosti vítězství v MS v Hokeji jsem ho hodil na střechu.  Nákres nehody

Policejní rozhodnutí a cena pohonných hmot je důvodem, proč další auto  nebylo.

A ještě pár slov o mé bývalé službě Demolition taxi.

II (2000-2004)

Ač mám řidičák dávno zpátky, auto naprosto k ničemu nepotřebuji a proto žádné nemám. Ale pokukuju po následujících značkách: T-613 na LPG, BMW, Mercedes.

Nicméně i v tomo období jsem několikrát automobil řídil. Jednou Favorita nějaký baby, který jí chcípl na křižovatce neschopen býti nastartován a ona nemohla pochopit princip roztlačení, hlavně, že musí odbrzdit... Tak jsem ji společně s kolemjdoucím astmatikem dotlačili ke kopci a jelikož astmatik neměl řidičák, tak s babou do auta na kopci šoupl a já, katalyzátor nekatalyzátor z kopce motor nakopl a babě ujel. Po 100 m jsem se slitoval, zastavil a vozidlo předal šťastné a během za mnou udýchané majitelce.

Další jízda proběhla v r. 2004 a to za volantem Seatu, jehož majitel a řidič ráno po docela silně prokonzumované noci dospěl k závěru, že zbytková hladina ethanolu u něj je poněkud vyšší než moje... Jízda z Králova pole do Bohunic proběhla dle mého názoru slušně a majitelovy občasné výkřiky přičítám jeho alkoholické psychose.

III (2004-minimálně květen 2005)

Opravoval jsem kemovo vozidlo Mercedes 190 E 2.0. Po opravě mě kema překecal, abych se v něm za odměnu projel. Po počátěčních nesnázích s příliš citlivým řízením a naopak málo účinnými brzdami jsem došel k závěru, že tento koráb se mi docela líbí. Následovalo řízení kemova duhého vozidla - Fordu fokus, čímž mě kema docela překvapil, že mi jej svěřil, neboť až na čestné výjimky se mnou po první jízdě podruhé nikdo jet nechtěl...

Přišla opět oprava zmíněného Mercedesu, po níž jsem s ním najezdil cca 150 km, což jsem neměl dělat. Do auta jsem se zamiloval a kema uvažující o jeho prodeji mi nabídl tak zajímavou cenu, že i při zvážení ceny dalších nutných drobných, převážně designových oprav, a  i při vědomí, že auto naprosto, ale naprosto nepotřebuji, jsem se rozhodl automobil pojmouti do svého vlastnictví.

Dosud se mi toto vozidlo 3x vymklo kontrole, kterou jsem ovšem nakonec bez nehody vždy získal zpět. Dvakrát se přítulnost předních pneumatik k vozovce nevalné kvality ukázala nedostatečná, jednou se automobil rozjel, aniž bych v něm seděl, bo jsem ho zapomněl zabrzdit. Doufám, že tento poslední lapsus byl opravdu poslední a minimálně do STK v květnu 2005 nás čekají jen samé příznivé dopravní události.

Tak bohužel, vjezd a zastavení na chodníku za účelem naložení nákladu neuniklo bystrému policistovi a já tak neunikl pokutě 100 Kč...

13.3.2005 - cesta do Žďáru nad Sázavou

Domů už jsem nedojel. Jakmile přešel sníh, začal jsem si hrát a v jedné zatáčce jsem prohrál s náledím,

přerazil kadlátko, 

a Mercedes o něj a o další pařez rozbil. 

Mám zlost.

Vzpomínáme

Příští období - IV - bude s největší pravděpodobností o Mercedesu W124. Až mi něco seberou a zase vrátěj. :-( 

Tak už mi to vrátili :-) Teď ještě aby se umoudřily kapitálové trhy a poohlídnu se po nějakým Mamutovi ;-);