Můj životopis

Narodil jsem se dne dvacátého třetího měsíce ledna roku tisíc devět set sedmdesát devět v porodnici hodonínské nemocnice. Tato radostná událost postihla mou matku, učitelku základní školy. Z porodnice jsem byl odvlečen do osmého patra jednopokojového bytu v panelovém domě, v němž jsem měl strávit desítky let svého života. Mimo mé matky mě občasným šťastným zavzdycháním nad mou postýlkou vzbudila i má babička - vedoucí obchodu Kola, šicí stroje, zbraně v důchodu. Mimo tyto osoby se v mém okolí další jedinci nevyskytovali, mohl jsem se tedy nerušen věnovat pozorování světelného toku křišťálového lustru, jenž jsem vnímal nejen zrakem, ale i sluchem! Když jsem se naučil samostatně migrovat v  okolí ohrádky, s oblibou jsem capal po babiččině bytě, jenž se nacházel o patro níž, a shazoval jsem hrníčky z poliček, čemuž babička přihlížela, napjatě pozorujíc jejich pád.

Po několika rozebraných spotřebičích dostal kdosi onen spásný nápad umístit mě do školky. Tam se mi okamžitě znelíbilo. Rozčilovali mě nejen hulákající a hašteřiví parchanti, odpolední klid a společenské hry, ale především jídlo. Byla li ke svačině topinka, či puding, mručel jsem blahem. Ale přistál-li mi na talíři špenát, mnohdy i s vejcem(!!!), měl jsem co dělat, aby k nim nepřibylo i něco z mého prázdného žaludku. Nejnenáviděnější osobou se stala školnice, jež mě jednou vzala do přípravky a jala se mi cpát vidličkou vejce do krku. V ten okamžik jsem napínal veškeré své telekinetické schopnosti, aby na ni spadl alespoň kuchyňský výtah. Brzy jsem však na školku vyzrál. Počal jsem nemocnět. A tak, zatím co se ostatní ve školce ládovali špenátem a přetahovali o lopatičku, já - "nemocný" si doma spokojeně hrál se stavebnicí a četl ruské pohádky.

V roce 1985 jsem nastoupil do školy. Šokovalo mě pomalé vyučující tempo, nevzdělavatelné děti, tělesná výchova a nemocněl jsem dál. Když jsem se občas po nemoci objevil ve škole, místo hodin tělocviku jsem byl odkládán do třetí třídy, kde byli ze mě v prdeli jak pedagožka, tak žactvo, neboť jsem se během těch dvouhodinovek vždy naučil  víc, než oni za půl roku. Z první do třetí třídy jsem však bohužel nepřestoupil a mohl jsem se s vrstevníky věnovat počítání do dvaceti a zpěvu Písně práce s paní zástupkyní.Ve čtvrté třídě jsem měl několik kázeňských konfliktů s důchodkyní Valovou, jež nás chtěla chytit, uškrtit a spláchnout a mně dala dvojku z češtiny za škaredě namalovaný obrázek lišky ve čtenářském deníku. V páté třídě jsme měli komunistku Blažkovou, což mi nezabránilo projevovat radost z pádu komunismu v listopadu 1989. V pionýrské organizaci jsem by činný coby předseda skupiny Zdravotníků, která byla vedena obézní uklizečkou, a pod mým předsednictvím se úspěšně rozpadla. Druhou skupinu - přírodovědecký Ledňáček jsem bohužel nezlikvidoval, ale přestal jsem jej navštěvovat  jednak kvůli četným sportovním aktivitám,  jednak kvůli hajzlovi, jenž měl sklony k šikaně. 

Jelikož vyučovací tempo se nezvyšovalo, opustil jsem při první příležitosti jak spolužáky, tak rudou třídní Blažkovou, a přestoupil jsem na Gymnasium. Tam jsem si vyučované předměty okamžitě roztřídil na užitečné či zábavné - M, F, Ch, Bi a na vyloženě odporné - D, Z, literatura a tělocvik.  Celkem brzy jsem totiž odhalil, co chci v budoucnu provádět a dějepis opravdu pro genové manipulace nevyužiju. Literaturu jsem potom s třídním písařem-motocyklistou (právě se s touto funkcí vrátil z vojny) přežíval jen díky ploskani vodky. Maturita proběhla a já byl přijat přesně tam, kam jsem chtěl.

První rok jsem bydlel na kolejích. Získal jsem tam přezdívku Slivíno a odhalil svůj sklon k alkoholismu. Další roky už jsem se koleje získat nesnažil, protože netřeba být denně nalitý, zhulený či zhoubovaný. Ani nevím, jak jsem absolvoval předměty zvané System a fylogeneze ..., ale povedlo se na první pokus. Ostatní předměty nečinily už vůbec žádné obtíže. Na Lékařské fakultě jsem opakoval 2. ročník - předmět Histologie a embryologie, neboť poslední den zkouškového období mě odmítl vyzkoušet jeden kokot, který myslí, že kvůli němu přijdu na zkoušku ve společenském obleku. Tak to se přepočítal. Nebýt tohoto propadnutí nepodařilo by se mi poskládat rozvrh ve 3. ročníku a musel bych některou fakultu pustit... nezastavila mě ani osoba, která ne a ne pochopit, že já se ty její pralidi učit nebudu a nebudu... 

Po pěti letech jsem úspěšně absolvoval magisterské studium Molekulární biologie a genetiky a nastoupil na pokračující doktorské studium.  Původně jsem chtěl studovat něco molekulárně psychopatofysiologického, ale jediný ústav na němž by toto bylo reálné - Ústav patologické fysiologie LF MU, byl tehdy pod vedením otřesného dědka, který mi nabídl toliko cukrovku, takže jsem vzal za vděk náhradním tématem zabývajícím se složením prostředí pro růst a regeneraci nervů, jež jsem zpracovával na Oddělení neuroanatomie Anatomického ústavu LF.

Přišel kritický březen 2005. 

Ne, nebyl nastolen socialismus, ani zrušen šestiměsíční test pro osvobození příjmů z prodeje cenných papírů od daně.

1.3.2005 jsem vydělal první milion.

3.3.2005 se po plných pěti letech přednosta ústavu Anatomického i zmiňovaný již přednosta ústavu Histologie a embryologie dozvěděli, jak jsem na těchto stránkách popisoval průběh mé přípravy a zkoušky u nich. Tento den jsem také  absolvoval Státní závěrečnou zkoušku z Gynekologie a porodnictví.

4.3.2005  byla má osoba povážena za inkompatibilní s morfologickým pracovištěm (už bylo na čase, morfologické obory miluju asi jako zeměpis) a já jsem byl za tyto stránky během pěti minut vykázán ze svého pracoviště na Anatomickém ústavu a mé doktorské studium tak prakticky skončilo. Musím přiznat, že se mi tím docela usnadnil život a odpadla spousta starostí.

12.3.2005 jsem se účastnil sjezdu akcionářů ve Žďáru nad Sázavou. S některými multimilionáři jsem slopal desítky litrů slivovice a tancoval kozáčka  až do pozdních ranních hodin.

13.3.2005 jsem v 9:40 vyrazil svým Mercedesem domů a za půl hodiny kousek před Štěpánovicemi (u Tišnova) jsem se zatoulal mimo vozovku, přerazil kadlátko a zůstal ležet se smrtelně zraněným autem na boku.

14.3.2005 až 17.3.2005 jsem po propadu na Burse přišel o více, než milion korun českých. Aspoň nemusím platit daně.

18.3.2005 prodávám vrak Mercedesu. Nějaká kurva mi ukradla hvězdu z kapoty, kterou jsem chtěl na památku.

24.3.2005 jsem koupil nový harddisk. Má stará deska si s ním nerozuměla. Když jsem jí domlouval, exitovala.

28.3.2005 jsem asi po 3. v životě na Velikonoce chodil s pomlázkou a i tentokrát jsem to přežil velmi slušně.

29.3.2005 mi přišel nový počítač.

31.3.2005 jsem se stal těžce závislý na kulečníku. Hraju ho se soupeři po internetu a kašlu na učení.

Tím končí kritický březen 2005, který byl po depresivním srpnu 2000 další období, které mě nezabilo, ale posílilo.

23.5.2005 jsem absolvoval poslední státní zkoušku a stal se tak doktorem medicíny.

Zbytek roku 2005 jsem strávil mezi válením v posteli, obchodováním u PC  a válením pod stolem v hospodě. Koncem roku jsem počal pomýšlet na zúročení svých studijních snah a počal jsem vyhledávati volná pracovní místa v operačních oborech nebo Anestesiologických či psychiatrických klinikách. Až v polovině roku 2006 jsem objevil příležitost v jisté krajské nemocnici, kde jsem následně 13. 6. 2006 nastoupil jako (odporný to termín) zaměstnanec  na Anestesiologicko resuscitačním oddělení. Koncem roku 2006 si moje babička při cestě ze 7. do 8. poschodí zlomila krček stehenní kosti a po operaci se rozhodla, že nebude mezi námi více. Nasrala mě, jak ještě nikdo v životě. Ale bylo to její rozhodnutí.  Během necelých 3 týdnů jsme jí tedy umožnili bezbolestný odchod do míst, kde jsou šicí stroje vždy namazané, pušky mají přesnou mušku a bicyklům nepadá řetěz... 

Aktuálně je tomu cca 1,5 roku, co působím v oné krajské nemocnici na ARO a  myslím, že je to tak dobře. Jsem tam spokojen, necítím se téměř v ničem omezen a budoucnost je v mých rukách.

Cca 5 let trvající statut fakultativního alkoholika - tedy snahu maximálně se nacamrati při sebemenší příležitosti - jsem s pomocí nejmenovaného alkaloidu transformoval do stavu lihovin požívajícího, ale již je nevyhledávajícího konsumenta. Taky dobře. 

A co jinak umím? Pasivně Aj, Nj, Rj, aktivně Česky a jezdit na kole, kohokoli nasrat,  cokoli opravit, na jakýkoli nástroj zahrát Kaťušu, vypěstovat konopí, nabourat auto bez zranění, překopat písničku a televizor, vytvořit stránky, resuscitovat pacienta, recitovat Záhořovo lože a Poklad, a možná ještě něco, co se v pravý čas projeví.

Co nezvládám: Orientaci na cizích místech, aktivně cizí jazyk, plavání, sborový zpěv, aktualizovat všechny své stránky...

Co nesnesu: Sport, náboženství, iracionalitu, socialismus, informace k zapamatování, plýtvání, vařené vejce, zdravou výživu, konvence, tanec, humanitní předměty - nikomu to neberu, ale pryč s tím ode mě! Dále: Nedůvodný zákaz, zasahování státu do mého života, daně, demolující demonstranty, úvahy o smyslu života, aterosklerosu,  desinformovaný křik a tisíce dalších věcí, které mě vždycky tak naserou, že to na mně hned každý pozná... 

Co mi vůbec nevadí: Smrt, hlad, prostituce, bezdomovci a feťáci (neobtěžují-li mě), jaderná energetika, zdražování, cynické reklamy, potraty, sebezničení lidstva, globalisace, rozmařilost zámožných, nemorálnost politiků, že jsem nenavštívil svět - co bych tam dělal?...

 Co maximálně podporuju: Rovnou (ještě lépe paušální) daň, jadernou energetiku, genové manipulace, tržní ceny čehokoli, svobodnou uměleckou tvorbu, elektronické bankovnictví, informační toky, ruskou píseň, vědecký výzkum, digitální fotografii, svobodu konat cokoli, čímž bezprostředně neomezím jiného.

Kam to chci dotáhnout? Chci vlastnit komplex výzkumných a komerčních ústavů pro genové manipulace a řídit tam výzkum.  A až se mě někdy někdo neznalý  zeptá, čím se vlastně živím, chtěl bych odpovědět:

V mládí jsem si nahrabal, teď žiju z úroků.  :-)

-30.12.2007-