Komentáře

 Postupně se rozepíšu na různá společensky frekventovaná témata... 
Zatím jsou zde přirozené porody, doping, potraty, odpověď na dopis p. Jansy a něco od p. Baráka na téma státní rozpočet.

Téma přirozené porody: Naprosto nesouhlasím s tendencí redukovat či jakkoli jinak omezovat takzvané přirozené porody, vyznačující se mimo jiné tím, že je veden jen porodní asistentkou v nepřítomnosti lékaře, často mimo zdravotnické  zařízení. 

Nikdo totiž nesmí upírat potenciální matce právo zažít tu zkušenost, kdy jí potenciální potomek při potenciálně  komplikovaném porodu exne.

Téma doping: Éra dopingu je jen přechodnou epizodou v historii sportu.

Profesionální sport sleduje jediný cíl: zvítězit - tedy být rychlejší, přesnější či snad ohebnější než soupeři. Realisovatelnost tohoto cíle je podmíněna jednak relativními přirozenými fysickými disposicemi jedince, jednak jeho ochotou a schopností tyto disposice rozvíjet tréninkem a také kvalitou jeho sportovní výstroje a výzbroje.

Zatímco v posledně zmiňovaných koeficientech dochází v historii sportu k nepřetržité progresi a nikdo nepovažuje zdokonalování bot, tenisových raket a lyží za patologii a nejsou tedy ve sportovních pravidlech výrazněji omezovány (pomineme-li např. zákaz určitých konstrukčních úprav závodních automobilů apod.), ke snahám o modifikaci fysických disposic sportovce se svět sportu staví v některých případech značně odmítavě. 

Je nutno si uvědomit, že fysické disposice sportovce jsou primárně předurčeny strukturou jeho genomu, která rozhodne o disposicích jeho organismu, jenž následně interakcí s prostředím (potravou, teplotou, okysličením, gravitací, zářením, masérem, činkami či rotopedem) vyústí v aktuální potenciál jednotlivce poskytnout konkrétní maximální sportovní výkon. Aby tento výkon narůstal, sportovec zpravidla trénuje, dodržuje předpokládanou optimální výživu, což však nikterak neovlivní jeho genetickou výbavu a nepřekoná tak omezení, které mu tato přináší. Úspěch ve sportu tak nikdy nemůže být spravedlivým odrazem snahy a přípravy sportovce, ale vždy bude zatížen rozdílem genetické konstrukce jednotlivců. 

Snahy sportovců zlepšit své výkony užitím pomocných vnějších bioaktivních látek jsou pochopitelné a jakékoli snahy doping omezovat jsou naprosto nesmyslné. Některé typy dopingu spočívající v dodání látky, která je v každém lidském organismu přirozeně přítomna, jen je u různých individuí díky dědičnosti v různém množství, nejsou o nic nespravedlivější, nesportovnější ani méně čestné, než přirozené interindividuální rozdíly. Jiné typy dopingu vnášejí možná do organismu látky nepřirozené, i ty však v reakci s organismem posouvají jeho možnosti dle absolutně přirozených zákonů biochemie a záleží jen na konkrétním organismu, jak se s takovým zásahem vyrovná.

Užívání dopingu jistě není spravedlivé, ale ani sport bez dopingu nikdy spravedlivý nebyl, není a ni nemůže být právě pro ten nezanedbatelný, ba naprosto zásadní vliv genetické výbavy jednotlivce. Jestli si ten kdo nedopuje připadá sportovnější, než srovnatelný soupeř, který dopuje, nemá pravdu, jen dobře dědil.

Cíl sportu z hlediska těla sportovce bude vždy ten, aby se organismus sportovce jakoukoli cestou stal výkonnější pro konkrétní činnost. Budeme-li potřebovat kvalitního sportovce, můžeme jej vybrat z tisíců jedinců na základě analýzy jejich genomu, nebo se můžeme snažit vzájemně křížit špičkové závodníky a doufat, že se geny potkají tak příhodně, že potomek bude ještě lepší. Nepochybně se dočkáme i doby (a snad není nikdo tak naivní, aby věřil, že bude možné tomu zabránit zákazy), kdy budeme již žijící či i dosud nenarozené sportovce upravovat na úrovni jejich genomu, aby svaly byly ještě rychlejší, klouby pohyblivější a krev mohla přenášet více kyslíku. Tito modifikanti nejenže se nebudou uchylovat k takovým archaismům, jako doping, ale zejména budou absolutně neodhalitelní, neboť jejich tělo nebude obsahovat nic, co by tam nemohlo být přirozeně. Na špici sportu se tak dostanou ti, kteří budou ochotni a ekonomicky schopni tuto modifikaci absolvovat a není a nebude možné takovéto budoucnosti zabránit. Ostatně, kdo ví, kolik takových už na stadionech pobíhá. 

Jestli bude divák ochoten se znalostí těchto okolností se na sport dívat je otázka. Bude-li však žádat stále větší a větší výkony, selekční tlak nepochybně povede k umělé transgenosi člověka, kdy např. skokan o tyči získá příslušné geny třeba od blechy. Má s takovouto - opakuji že neodvratnou - budoucností smysl bojovat proti dopingu? 

Téma potraty: Jestliže odpůrci potratů argumentují tím, že potrat je ukončení lidského  života, tedy zabití, mají v podstatě pravdu. Souhlasil bych snad s tím, že život organismu jednotlivého člověka začíná v momentě oplodnění vajíčka ač již samotná tato definice je silně pokulhávající, neboť nepochybně časem vyvineme další možnosti vzniku zárodku. 

Absolutně  však nesouhlasím s tím, že začínající život člověka má jakkoli vyšší hodnotu než život třeba borovice nebo myši. Nemá-li myš zákonem zaručené právo na život, proč ho má mít člověk? Čím se liší zárodek myši od zárodku člověka? Uvědomuje si někdo z nich své bytí? Z důvodu nutnosti zajištění potravy se lidstvo  asi ještě nějaký čas neobejde bez sklizně = zabíjení rostlin a bez porážení  = zabíjení hospodářských zvířat. Život coby dočasný stav uspořádání hmoty je tedy beztrestně ničen a na biologické úrovni se přitom ničím neliší od života  člověka, který se absurdně snažíme chránit. 

To, co ve skutečnosti máme chránit je lidská jedinečnost, spočívající v individuálně strukturované osobnosti. Zákonem má mít člověk právo ne na život v biologickém slova smyslu, ale na zachování osobnosti. Má dítě v děloze matky vlastní osobnost? Je mnoho živočišných druhů, u nichž pozorujeme větší rozumové schopnosti, než u několikaměsíčního lidského mláděte. Proč má být toto mládě chráněno více, než ony druhy? Jestliže lidské nenarozené mládě nechtějí jeho rodiče, dopustíme se jeho usmrcením újmy na něčích právech? Může mít svá práva někdo, kdo je v možnostech interakcí s okolním světem a  jeho uvědomování  si daleko za tvory, kterých denně tisíce zabíjíme? Pravdou je, že v některých státech mají právem zaručenou ochranu krávy...  Kdo ví, čeho se ještě dočkáme :)

Abychom předešli dohadům o tom, od kdy se člověk stává osobností a měl by mít právo na zachování, proč nezvolit jako hranici okamžik porodu? Po porodu je to člověk v dnešním slova smyslu s právem na život, do porodu je to živý tvor z hlediska informačních toků méněcennější než krtek a jako s takovým by s ním mělo být povoleno zacházet.

Takovýto dopis jsem  dostal :)))

Pan Vilém Barák to vidí, stejně, jako já :)  (Státní rozpočet nemohou sestavovat ekonomové, ale pouze věštci, počtáři a sociální inženýři)(zdroj CEVRO)