O perníkové chaloupce

Za potokem na vsi kraji
s ředidlem si děti hrají:
Nejlíp fouká Jéňa s Máňou,
div do potoka nespadnou.

Jednou podzimním pak časem
acetonovým Jan hlasem,
Máňu na sběr Lysin láká.
co, na tom, že už se smráká…

Vyšli, hub však v lese není,
i tak jsou dost nahulení,
les se zchladí, mraky setmí,
oba mají šaty letní.

Ač vylezli na vrch kopci,
nenalezli cestu do vsi.
V tom mohutný svazek světla -
v uleknutí Máňa jekla.

Pak červené LASERů přímky -
kéž by měla Máňa plínky!
Máňo, klid, UFO to není,
to pytláci maso honí…

Pytláci halogen ztočí,
Jéňa s Máňou na ně skočí,
Máňa hryže jako klíště,
vsadili je v mraveniště,

Pytláků Jeep potom děti
z kopce volně dali sjeti,
a s brýlemi s termovizí
snadno domů z lesa mizi.

Dnes už jsou to starý lidi,
perník vaří v chaloupce.
A že ježibaba chybí?
- přece nejsme v pohádce.

 Zpět na moje tvorba